9. květen 1945

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc.

Je tomu již 72 let a není mnoho těch, kteří zažili a pamatují  tu závratnou radost, pocity štěstí a vděčnosti, s kterými  jsme my, pamětníci, stáli  9.května 1945  na chodnících  našich  měst a obcí a vítali slavné Rudoarmějce – své osvoboditele. Přijížděli  na  bojových vozidlech, na obrněných vozech a tancích,  na  nákladních autech i  v koňských povozech,  zaprášeni a unaveni po těžkých frontových bojích. Za nimi léta strádání, těžkých obětí a ztrát (jen v boji proti okupantům na našem území padlo na 144.000 sovětských vojáků),  ale teď  se smáli, byli šťastně udiveni jásotem a ovacemi, kterých se jim dostávalo od zástupů na chodnících,  hlasitým  provoláváním slávy a zasypáváním náručemi květin. Těch květin bylo tehdy přemnoho, dny byly mimořádně  slunečné a teplé, zahrady, parky, aleje, louky – všude se nabízely kvetoucí kytice  na uvítanou. Tak jsme prožívali historické chvíle ukončení 2.světové války a vítězství nad fašismem  - 9.květen 1945 – „Den osvobození“. Národ se radoval a velcí básníci  skládali nezapomenutelné verše:

„Přišli včas, jak legendární vojska z dávných kronik. Zvítězili. Nyní sedí v  hloučcích u harmonik, mají kouzlo ruských písní, jejich zvláštních tonik“  (Vítězslav Nezval,„ Historický obraz“).   „Do šeříku padly dny té slávy. Nikdy ještě nám tak nevoněl, ten květ bílý, modrý, usměvavý, přivázaný na lafetě děl“ (Jarosla Seifert, „Přilba hlíny. S náručí otevřenou. Jaro 1945“). Básník S.K.Neumann  posílá “Vám poděkování a lásku vám, kéž zněly by jak zvony, vždyť já ne sám, jsou nás už miliony. Snad všichni se vám jednou v něčem vyrovnáme, teď poděkování vám aspoň posíláme.“ A básník Vladimír Holan skládá „Dík Sovětskému svazu“  a „Panychidu“ a „Rudoarmějce“ a  rovněž František Hrubín píše verše plné uznání, obdivu a vděčnosti, „Chléb s ocelí“ a „Jobovu noc“.

V té době   jsme na gymnáziu v Hradci Králové  založili recitační kroužek. Vedl jej náš učitel, sice biolog a zeměpisec, ale  milovník literatury, divadla a poesie. Sestavil pro nás a secvičil asi desítku  recitačních pásem. Dnes chci připomenout to, které  bylo sestaveno z radosti a na počest osvobození v květnu 1945, naše „Květnové pásmo“. Co bylo besed, besídek, akademií, večerů a večírků, co bylo vystoupení v programech nejen vlastní školy, ale i různých pořadatelů ve městě a  v okolí, i na vzdálenějších místech!  Recitovali jsme nejen v tělocvičně  Gočárovy  budovy našeho gymnázia se Štursovou sochou  „Vítěze“ s lípovou ratolestí na sloupu nad schodištěm v průčelí ,  ale i v Klicperově divadle, v  Kotěrově Muzeu, v Sokolovně,  v Domě odborů „Na střelnici“, v Bělči, v Kostelci n.Orl.,  v Machově, v Janských lázních, na Luční boudě v Krkonoších a bůhvíkde ještě. Text našeho „Květnového pásma“ byl sestaven z veršů Vítězslava Nezval(„Historický obraz“) a Jaroslava Seiferta („Přilba  hlíny.“) 

V přednesu se podle  povahy textu střídal sbor a sólisté. K pásmu patřil i  hudební doprovod, který citlivě a působivě dokresloval význam a náladu přednášeného slova. Zásluhu o něj měl svými improvizacemi u klavíru pozdější houslový virtuos, Václav Snítil.