68. sjezd tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu,

z projevu P. Bělobrádka, místopředseda vlády ČR, 4.6.2017

 

Neděle 4.6.2017, Augsburg

Milí krajané, vážený pane předsedo vlády, vážená paní ministryně, milá Emílie, vážený pane předsedo. Ano. Milí krajané!

Ano, krajané, protože význam slova krajané není pouze ve smyslu etnického původu, nýbrž ve smyslu lidí, kteří sdílejí lásku ke stejné zemi, k její kultuře, k její historii, k její tradici. Já věřím, že všechno toto sdílíme, byť nesdílíme stejný jazyk. Jsme tedy krajané, a kromě toho nedaleko odsud leží Řezno, Regensburg, místo, kde v devátém století přijalo křest 14 českých knížat, čímž nasměrovali české země k Západu. Druhá věc, tedy kromě toho, že jsme krajané, ta druhá věc je zásadní. Přijel jsem k vám na návštěvu, nepřijel jsem se ani omlouvat, ani usmiřovat, jak spekulují mnozí v České republice. Přijel jsem na návštěvu k lidem, kteří mě pozvali, na návštěvu, k sousedům, prostě jsem se stavil na oslavu, na kterou jsem byl pozván. Já bych si přál, aby takovéto přátelské návštěvy u sousedů již v našich zemích nevyvolávaly žádnou pozornost, protože budou prostě normální.

Samozřejmě nesmíme zapomínat na minulost. Hlavně na časy násilí a brutality před, při i po Druhé světové válce. To se nikdy nesmí opakovat. Už nikdy se nesmí vyhánět lidé ze svých domovů jen pro to, že jsou nějaké národnosti, náboženství, rasového původu. Přesto i dnes v Evropě jsme v nedávné době tyto činy viděli. Nikoliv však v rámci Evropské unie, a tady je vidět, jak důležitá Evropská unie je. A vážím si toho, že Evropská vlajka byla v čele vašeho průvodu. To, co se stalo v minulosti, na to nesmíme zapomínat, ale nesmí nám to bránit v pohledu do budoucnosti. Musí to pro nás být téma diskusí, téma vysvětlování, protože demokracii si musí každá generace vybudovat znova, ta není automatická. Dovolte mi abych ocenil všechny ty, kteří se na usmířeni, na omluvách, na významném zlepšení našich vztahů podíleli. Máme na co navazovat. Chci poděkovat za českou vlajku, která visí před touto budovou. Chci poděkovat za vaše významné úsilí a pomoc na obnově stovek památek v České republice, ať už to byly památky církevní, ať už to byly hřbitovy, ať už to byly mnohé další pamětihodnosti. A tím to nesmí skončit, musíme se dívat do budoucnosti.

Naše společná evropská budoucnost je naší novou šancí, jak žít v míru, v bezpečí, prosperitě a svobodě. Konečně žít společně, nikoliv pouze vedle sebe. Ani Češi v Rakousku-Uhersku, ani Němci v Československu se plně nesžili se státním uspořádáním. A to je fakt. Nicméně teď není třeba hodnotit, teď je potřeba se dívat na to, že zde máme úžasnou možnost být zároveň Čechy, Moravany, Slezany, Bavory, sudetskými Němci, a hlavně nám to nebrání v tom, být Evropany. Naším společným zájmem musí být, abychom si zachovali svoji identitu, abychom si zachovali regionální hrdost, abychom ubránili ono evropské heslo „Jednota v různosti“. Musíme být spojenci v obraně hodnot, v obraně tradic, v obraně toho, co skutečně můžeme nejlíp bránit tím, že to sami na svém příkladě prožíváme a bráníme. My víme, že je potřeba pomoct druhým, a že je dobré pozvat hosty, že je pomoct potřeba potřebným.  Také i my víme, že je povinností hosta chovat se v úctě a dodržovat pravidla, která platí v našem domě. Kdo je silný ve svých hodnotách, nemusí se bát cizích. Myslím si, že je pro nás pro všechny velmi důležité, a byla tady o tom řeč, že abychom se mohli dívat do budoucnosti, učinili jste velmi odvážný a velmi zásadní krok, ve změně svých základních dokumentů. A já vám za to chci poděkovat, protože to bezpochyby nastartovalo novou etapu našich vztahů. A teď dovolte tři společné úkoly, které máme do budoucnosti. Dovolte abych je zmínil. Vy, sudetští Němci, hrajete významnou roli při posilování sousedské spolupráce, a velmi oceňuji vaše slova o mostech, které chcete budovat. Je to možné i díky předchůdcům, které je třeba tady zmínit. Ať už to byl Václav Havel, nebo Richard von Weizsäcker. Proces pomohl završit i Horst Seehofer svoji návštěvou v Praze, v roce 2010, a Petr Nečas, svým projevem v Bavorském zemském sněmu, v roce 2013. Za přelom tedy považuji, a díky změnám vašich stanov to bylo umožněno, návštěvu Daniela Hermana loni. Teď mi dovolte takovou vsuvku. Daniel Herman rád říká, že ministrovat, ve smyslu být ministrantem na mši, a být ministrem, má společný základ, tedy sloužit. Takže dnešní ministranti by si z toho mohli vzít příklad.

Pojďme se dívat tedy do budoucnosti. K Bavorsku máme velmi dobré vztahy a já osobně i moji podřízení sem jezdíme velmi často. A musím říci, že s panem předsedou vlády dnes, v minulých dnech, a předpokládám, že i nadále, hovoříme o naší budoucnosti, o spolupráci ve vědě a výzkumu. My musíme navázat na naši spolupráci, která se traduje už od přemyslovských králů, která byla doprovázena i německými osadníky, kteří přicházeli do zemí koruny české. Tato spolupráce, předávání technologií, inovací, vzájemná spolupráce a budování nové a lepší konkurenceschopnosti, je obrovským potenciálem, který naše dvě země i naše národy mají. Společně rozhodně dokážeme více. Potřebujeme se, a navzájem si budeme daleko lépe rozumět, pokud budeme i daleko více spolu komunikovat na všech úrovních. Jak už jsem říkal, jsou místa, kde, tak jako mezi zmíněnými Němci a Francouzi, a já jsem přesvědčen, že i jako mezi Čechy a Němci, ještě tak daleko nejsou. Můžeme se podívat na země Balkánu, které si prožily v podstatě nedávno obrovskou brutalitu. Myslím si, že Fond budoucnosti může být velkým vzorem pro západobalkánský fond, a že společné investice do konkrétních projektů, jako je obnova škol, památek, kostelů a hrobů je účinná cesta, protože my jsme to společně již ukázali.

Na závěr. Střední Evropa je naší společnou vlastí, naším společným kulturním prostorem. Naše propojení staré a nové členské země, naší zkušenosti s tím, co se dělo v minulém století, to všechno nám dává i prostor pro to, abychom my byli nositeli jednoznačné myšlenky. Tak jako vedoucí bavorská politická síla CDU, tak i KDU/ČSL tvoří konzervativní střed. Je to proto důležité, abychom dokázali eliminovat extrémy z leva i zprava, a abychom dokázali prosazovat v rámci EU to, co nám je vlastní. Evropa musí být silná ve velkých věcech a svobodná v těch malých. Skutečná jednota v rozmanitosti. To máme společné, a to musíme v rámci celé EU prosazovat. My nejsme ti, kteří hledají problémy, hovoříme otevřeně o tom, co bylo, ale zároveň se díváme dopředu. Neptejme se už. Nebuďme zahledění pouze do sebe, ale ptejme se, co můžeme udělat pro své děti a pro jejich budoucnost, aby se právě již nikdy nic takového neopakovalo. Člověk, který v sobě nosí nenávist, je slabý člověk. Dejme Evropě budoucnost. Ukažme jí, že nenávist se dá překonat láskou, a že spolupráce je tou nejlepší prevencí do budoucna.

A na závěr mi dovolte, abych poblahopřál Berndu Posseltovi k jeho narozeninám, teď mi utekl, tak doufám, že mi neuteče potom, přivezl jsem mu náchodské pivo. Děkuji za pozornost.

 

http://www.sudeten-tv.de/#Start

přepis zvukového záznamu pro České národní listy P. Rejf