Pokud by růst životní úrovně pokračoval stejným tempem jako doposud, k Německu se přiblížíme za sto let anebo nikdy. Zahraničí nás vysává, ročně odcházelo z Česka okolo 500 miliard korun zisků a naše mzdy patří v Evropské unii vůbec k těm nejnižším. Až tak tvrdá kritika českého hospodářství zazněla z úst ekonomky Ilony Švihlíkové při prezentaci její nové publikace v ostravském Knihcentru. Zmíněné dílo s názvem „Jak jsme se stali kolonií“ mapuje vývoj české ekonomiky od takzvané transformace v 90. letech minulého století až po současnost.
„Já se především zabývám ve své poslední knížce tím, jak jsme se vůbec ocitli v tom stavu závislé ekonomiky a co se s tím dá dělat. Už tehdy, po roce 1989, měly velký vliv nadnárodní korporace a my jsme se zařadili do světové ekonomiky jako země s levnou pracovní silou, a to se s námi táhne až dodnes. Kupónová privatizace nebyla tehdy ničím jiným než výprodejem národního bohatství pod cenou. Modernizace ekonomiky probíhala velmi pomalu a došlo také ke známému podcenění právního rámce privatizace a otevření prostoru pro mnohdy až triviální chování. Přitom jsme promarnili opravdu velmi dobré startovací podmínky, kdy jsme byli například mnohem méně zadlužení v zahraničí než Maďaři nebo Poláci,“ zahájila besedu Ilona Švihlíková.
Banky nejsou v českých rukou a odliv kapitálu pokračuje
Za další zásadní chyby pak označila renomovaná pedagožka a ekonomická expertka výprodej bankovního sektoru, kdy okolo 97 procent aktiv z finančních ústavů se ocitlo v zahraničních rukou. Přitom prodej například velmi stabilní České spořitelny se odehrál za dost podhodnocenou sumu. Zachránit stav ekonomiky měli zahraniční investoři, ale tato očekávání se naplnila jen do dost omezené míry. Cesta formou neoliberální politiky (nezasahování státu do ekonomiky – „neviditelná ruka trhu“) tedy prakticky selhala.
V současné době je podle docentky Švihlíkové velkým nešvarem odliv zisků z České republiky, protože v ní působí mnoho zahraničních firem. V roce 2014 to kupříkladu činilo 488 miliard korun. „O tom se začalo mluvit až v poslední době, dříve to nikomu nechybělo, i když se uvažovalo v minulých letech i o snižování příspěvků postiženým, o krácení důchodů a podobně. Česká ekonomika totiž nevytváří vyšší přidanou hodnotu, a přestože to zní hodně nelichotivě, jsme opravdu montovnou pro zahraniční společnosti, což se pak samozřejmě projevuje i na výši mezd. Jsme takzvaným příjemcem ceny, to znamená, že ji určuje vedení cizích firem, jež provozují u nás své dceřiné společnosti. My ty podmínky musíme bohužel akceptovat, i když výkon bývá v rozporu s ohodnocením,“ vysvětlovala ekonomická expertka s tím, že někdy ještě mateřské firmy si vytahují finance ze svých poboček i fingovanými IT pracemi nebo fiktivními konzultačními a vzdělávacími činnostmi.
„Je také obrovský rozdíl mezi tím, co si v České republice vyprodukujeme a co z toho si tu můžeme nechat, tedy mezi hrubým domácím produktem a hrubým národním důchodem. Opravdu hodně nám toho utíká ven, což vyplývá i z mezinárodního srovnání. Zahraničí nás každý rok vysává víc a víc. Pak nám chybějí zdroje na mzdy i investice. Dále máme nespravedlivý daňový systém, který je založen na zdaňování zaměstnanců a jehož základním pilířem je výběr DPH. Takový model ekonomiky, který je založen na levné práci, nízké přidané hodnotě a odlivu zisků je dále neudržitelný, o tom se ale začíná mluvit až nyní a s velkým zpožděním. Pokud by se to nezměnilo, zůstali bychom definitivně na ekonomické periférii,“ upřesnila ještě Ilona Švihlíková.
V České republice se pracuje hodně, ale za velmi nízké mzdy a máme zde také ve srovnání s ostatními zeměmi velký počet OSVČ. V tabulce 28 evropských zemí jsme ve výši dosažených mezd obsadili až 22. místo, konstatovala dále v průběhu besedy ekonomka Švihlíková. Podle ní máme zhruba třetinové mzdy a čtyřicetiprocentní koupěschopnost oproti Německu, i když česká produktivita práce je vůči našim západním sousedům asi na dvou třetinách.
„Odboráři z ČMKOS vypočítali, že takovým tempem růstu mezd bychom Němce dohnali za 100 let anebo vůbec. Oproti tomu Slovensko se začalo vyspělejším zemím už více přibližovat. Za minulých vlád jsme často slýchávali, že chudoba není u nás aktuální téma, jenže těch lidí, kteří jsou jen těsně nad ní, je v Česku strašně moc. Potom stačí i nějaký menší neočekávaný výdaj, třeba nemoc nebo náročnější oprava, a už do ní spadnou,“ doplnila ještě.
Nejhůře jsou prý na tom v Česku samoživitelky a seniorky. Chybí také sociální bydlení, na které se začíná myslet až v současné době. Tato nepříznivá situace podle Švihlíkové gradovala zejména za minulých pravicových vlád, které měly postupně rozkládat i státní správu, což se projevovalo i na snižování funkčnosti různých institucí, jako Úřadů práce, registrace vozidel a podobně. „Řádily“ zde různé skupiny soukromých osob, jež vysávaly státní finance, a vláda nechala veřejnost na holičkách. Kvetly korupce, lichva a exekuce.
„Téměř každý se musel obávat toho, jestli mu náhodou někdo nezaklepe na dveře za to, že před 20 lety zapomněl jednou zaplatit za popelnici a nedostane pak horentní pokutu, to se prostě v civilizovaných zemí nestává,“ vysvětlovala politoložka. Ta ale není velkým příznivcem ani současného trendu – devalvace koruny a našeho pokračujícího vývozu levné práce, což označuje za návrat do 90. let.
Česká veřejnost se dívá na vleklé a závažné ekonomické problémy jako nezúčastněný divák, myslí si, že s tím nejde nic udělat, a hledá spasitele, jenže nikdo to za ně nevyřeší, domnívá se Ilona Švihlíková. Nelze se prý také spoléhat na naše politické elity, které neutěšený stav hospodářství moc netrápí a jejichž dominantní vlastností je zbabělost.
„Před těmi 26 lety se nejen zničily dobré základy české ekonomiky, avšak také sociální kapitál. Jinými slovy, lidé si přestali pomáhat a začali si strašně nedůvěřovat. Chybí společenská spolupráce jako jinde ve světě,“ zamýšlela se ekonomka. Nápravu pak vidí především v konkrétním definování našich národních zájmů, vytvoření nového hospodářského modelu, podpoře vlastních ekonomických struktur, zejména lokální ekonomiky, a ve větším zapojení veřejnosti do všech změn, které jsou nyní nezbytně nutné. Příkladem by nám mělo být naše Národní obrození a zápal i chytrost T. G. Masaryka.
Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/488-miliard-za-rok-do-ciziny-Nemecko-dozeneme-za-100-let-pokud-vubec-sdelila-docentka-Svihlikova-a-odsoudila-kam-se-dostalo-nase-hospodarstvi-428509