28. říjen 2017 v Brně

Milí přátelé, sestry a bratři!

V sobotu 28. října jsme u pomníku prezidenta Beneše důstojně oslavili 99. výročí vzniku Československé republiky. V úvodním slově připomenul předseda Čs. obce legionářské bratr Jaroslav Jarolím ty, kteří za založení republiky položili své životy – čs. legionáře. Z jeho projevu vyjímám:

Československé legie vznikly na základě dobrovolné vůle vlastenců bojovat za svůj vlastní stát. Proto prokázali svá neobyčejná hrdinství na všech frontách: na ruské frontě u Zborova a Bachmače, na italské frontě u Doss Alta , na francouzské frontě u Arrasu a Terronu. Mimořádný význam měla tzv. sibiřská anabáze, která představovala obsazení transsibiřské magistrály. Obsazení znemožnilo transport zajatců vojsk Centrálních mocností na západní frontu po zborcení ruské fronty vlivem sovětské revoluce. Českoslovenští legionáři, vojáci v té době neexistujícího státu, tímto přispěli k vítězství států Dohody v 1. světové válce. Významně tak pomohli k vzniku ČSR.

Koncem války měly jednotky československých vojsk celkem přes 140 tisíc dobrovolníků. Celkem padlo 5 152 československých legionářů, z toho 4 112 v Rusku, 630 ve Francii a 410 v Itálii. Naše čs. obec legionářská se snaží tato hrdinství připomínat. Mimo jiné pořádá exkurze na bojiště I. a II. světové války, obnovuje památníky legií, a zhotovila repliku legionářského vlaku, který dokumentuje podmínky, v jakých naši legionáři o naši republiku bojovali.

Prvním řečníkem slavnosti byl JUDr. Martin Škop, proděkan Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Proslov onemocnělé dr. M. Neudorflové přečetl Vladimír Krátký, člen činohry Národního divadla v Brně. Členka zpěvohry Městského divadla v Brně paní Katarína Ptáčková přečetla príhovor JUDr Kataríny Zavacké, ze Slovenské akadémie věd, omluvené rovněž ze zdravotních důvodů. Závěrem promluvil Mgr. Vladimír Přibyl, starosta města Kožlany, rodiště prezidenta Edvarda Beneše.

Po položení kytic primátorem Ing. P. Vokřálem, zástupci občanských sdružení a polit. stran zazněla hymna Československé republiky. Čestnou stráž drželi členové Sokola a Klubu vojenské historie.

Na přání našich členů přikládám projevy pí. Kat. Zavacké a starosty V. Přibyla, spolu s inform. snímky.

Jan Kruml, za ČS obec legionářskou

Niekoľko slov k Československu

Československý štát sa vo svojich začiatkoch stal domovom spoločenstva občanov, ktorí sa rôznili svojou historickou skúsenosťou, spoločenským rozhľadom, vedomosťami o svojich právach a slobodách. Navyše sa v tom čase práve končila strašná I. svetová vojna, ktorá otriasla občianskymi a ľudskými hodnotami.

Rozdiel medzi politickou skúsenosťou obyvateľstva na Slovensku aj na Podkarpatskej Rusi a v českých krajinách bol obrovský. Uhorský volebný zákon radikálnym spôsobom obmedzoval využívanie volebného práva, pričom v rakúskej časti monarchie už bolo všeobecné volebné právo – teda aspoň pre mužov – považované za samozrejmosť. Neskúsení voliči nevnímali vývojovú perspektívu, splnenie volebných sľubov očakávali okamžite a nerozumeli ani obmedzenej právomoci jednotlivých úradov. Pri rozšírenej negramotnosti, a to nielen politickej, ale aj doslovnej, to možno chápať.

Pre súčasnosť je veľmi zaujímavé, akou cestou šiel československý štát na to, aby zvýšil celkovú úroveň politického rozhľadu občana-voliča. Zákonom uložil obciam povinnosť organizovať pre občanov dostupné nepovinné kurzy o občianskych právach a slobodách, a to aj v jazykoch národnostných menšín. Obce museli zriadiť i verejné knižnice, kde boli k dispozícii publikácie o občianskych právach a slobodách, zasa v štátnom jazyku i jazyku menšín. Zavádzalo sa moderné vyučovanie občianskej náuky na stredných a vysokých školách.

Ani nie dekádu po vzniku nového štátu zachytil Karel Čapek fascinujúce varovanie prezidenta TGM, ktoré je aktuálne i z nášho dnešného hľadiska, že „vkladáme do svojho denného života a stykov akosi mnoho politického straníctva a zanášame stranícke záujmy i do oblastí, kde sa to nepatrí: do vecí kultúrnych a hospodárskych, do verejných funkcií a pod. Demokratická politika sa má v tom občianskom živote javiť ako slušné obcovanie, ako znášanlivosť, ako schopnosť diskutovať a nie sa hádať. Demokracia predpokladá všeobecný zmysel pre poriadok.“ Len v tomto krátkom vyjadrení je veľmi veľa toho, čo sa nás bytostne týka i dnes.

Masarykov názor bol, že občan má povinnosť pracovať na náprave, a nie iba o jej potrebe rozprávať. Hovoril o nedostatočnom zmysle pre samosprávu, o zažitej snahe občana presúvať všetky verejné veci na štát. Masarykovo presvedčenie, že čím väčšia je iniciatíva občianstva, tým dokonalejšia je demokracia, platí stále. Časť jeho veľkosti spočívala v tom, že rovnosť občanov nepresadzoval len administratívne, ale dokázal prelamovať spoločenské bariéry, dané sociálnym pôvodom. A to nielen smerom k „nižšie“ postaveným, ale i tvrdou kritikou elít.

Československá republika bola milovaná. Milovaná tak, že mnohí česko-slovenskí občania nevedeli preniesť cez srdce zradu Veľkej Británie a Francúzska v Mníchove. Bojovali za ňu v bitke o Britániu, v severnej Afrike, v ruských stepiach i v Slovenskom národnom povstaní. Boli medzi nimi Česi, Slováci, Rusíni, menšinoví Nemci i Maďari, ľudia všetkých náboženstiev i tí bez vyznania. A znova sa dožili mníchovov v roku 1948 a v roku 1968. Veď práve v dôsledku osláv 28.10.1939 došlo následne k udalostiam 17. novembra 1939 a 1989.

Dnešný deň dáva príležitosť zamyslieť sa nad symbolickým významom 28. októbra 1918, nad obrovským dedičstvom, ktoré zanechal, a je len na nás, či a ako ho využívame. O koľko iná by bola situácia, ak by v politickom živote viac rezonovalo to Masarykovo jednoduché a súčasne tak náročné „nebáť sa a nekradnúť“. Vďaka Vám, pán prezident za toto motto pre štát. Veľmi ho dnes potrebujeme.
Katarína Zavacká

K 28. říjnu

Vznik samostatného státu si připomínáme vždy 28.října a vzpomínáme při tom na ty, kteří se o to před 99 lety nejvíce zasloužili. Vedle T.G.Masaryka a M.R.Štefánika, to byl také náš kožlanský rodák Dr. Edvard Beneš. Naši zákonodárci jeho zásluhy ocenili přijetím zákona č. 292/2004 Sb., ve znění: „Edvard Beneš se zasloužil o stát“.
28. května tomu bylo 133 let, co se v kožlanské chalupě č.p. 101 sedláka Matěje Beneše a jeho ženy Anny Benešové narodil syn Eduard. Narodil se v rodině, kde pracovitost a úcta k základním lidským hodnotám nebyla jen prázdnou frází.

Tyto základní charakteristické vlastnosti si s sebou přinesl i do vysoké politiky. Svojí nesmírnou pílí, obětavostí, politickým a diplomatickým nadáním a vírou v principy demokracie se stal Edvard Beneš v roce 1918 jedním z pilířů našeho nově vzniklého samostatného státu. Celý svůj život věnoval rozvoji československého státu a jeho zařazení mezi vyspělé demokracie tehdejší Evropy. Masaryk moc dobře věděl, co říká, když prohlásil, že bez Beneše bychom republiku neměli .

Ve funkci ministra zahraničí byl velmi aktivní při zajištění bezpečnosti našeho mladého státu. Jeho snahou bylo vytvoření vzájemné kooperace evropských států, zajišťující kolektivní bezpečnost. Nejvíce se v tomto spoléhal na Francii a Velkou Británii.

Dějinné události však přinesli Benešovi a našemu státu celou řadu problémů. V době kdy se stal po TGM prezidentem, byl neustále konfrontován s velmocenskými zájmy na jedné straně fašistického Německa a na straně druhé vlivu bolševické politiky Sovětského Svazu a sílícího vlivu komunistů.

Nakonec ve svém rozhodování o osudu národa v roce 1938 a poté v roce 1948 zůstal úplně sám. Dnes je jednoduché jeho rozhodnutí kritizovat. Všechny tehdejší události měly neblahý vliv na jeho zdraví. Ještě 18. května 1947 navštívil s chotí Hanou své rodné Kožlany, kde byl nadšeně přivítán. V květnu 1948 odmítl podepsat ústavu pro její nedemokratický charakter a 7. června rezignoval na úřad prezidenta. Zemřel ve věku 64 let 3. září 1948 v Sezimově Ústí, kde je také pochován.

Naše město je hrdé na svého rodáka a v roce 2008 mu postavilo z darů veřejné sbírky a z dotace ministerstva kultury identický pomník, jaký stojí v Praze na Loretánském náměstí. Jedná se o stejnou sochu, kterou máte i zde v Brně.
Přeji si, aby právě pracovitost, víra a absolutní oddanost demokratickým principům našeho rodáka se staly vzorem pro budoucí generace.
Děkuji za pozornost.

Vladimír Přibyl, starosta Kožlan