V sobotu jsme si připomněli jedno smutné výročí české historie. Tak jak jsme na tom po šedesáti devíti letech? Máme nějaké paralely, nebo je to jen historie?
Nezbytným doprovodem totalitních režimů je propaganda. Ta jednak vykresluje vládce jako ty hodné a starostlivé, jednak nasazuje psí hlavu opozici a lidem, kteří kladou nějaký odpor. Velmi důležitou součástí propagandy je ale také o něčem mlčet – udělat událost nebo jev neexistujícím. Znemožnit lidem se informovat navzájem, každý se musí spolehnout jen na své vlastní oči a vlastní pozorování.
Když pak takový jednotlivec vidí nějaký velmi neblahý jev – je rozhořčen, ale nemůže si jev dát do systémové souvislosti. Ve smyslu – děje se to všude, může za to režim, nelíbí se to spoustě lidí – braňme se.
V současnosti třeba: hoří desítky aut na předměstích Paříže a v jiných francouzských ghettech? Dostaly francouzské pořádkové jednotky již i dlouhé střelné zbraně ve snaze udržet v těchto místech aspoň zdání bezpečnosti a pořádku? Já nevím. V televizi a hlavních médiích o tom není nic. Na internetu to někde najdete. K tomu je zuřivá protipropaganda ve smyslu, že tenhle server a tamten server nejsou důvěryhodné. Nebo že tady je nějaká fotka, která byla ale vyfocena již při loňských nepokojích, a proto blablabla. Čemu věřit? Museli byste se jet přesvědčit sami na vlastní oči. Ale něco mi říká, že bych na předměstí Paříže dnes na výlet nejel. Jen instinkt.
Mimochodem jde o důležitou informaci. Víte, když jste z venkova a zabloudíte v Praze autem – pěkně se zdržíte. Můžete se dostat do čtvrtí luxusních s velkými vilami, ale i doprostřed sídliště, do moderní výstavby i někam na periferii. Ale pravděpodobnost, že vám přitom někdo zapálí auto, je zcela minimální. V současné Evropě jsou bohužel země, kde informace, do jaké čtvrti za žádnou cenu nezabloudit, může mít velkou hodnotu.
Podobné mediální nejasno je ohledně masového zavírání malých českých hospod a krámků, trafik…
Občas někde probleskne zpráva jednoho pivovaru, že zavřelo 400 jeho odběratelů. Pak někde u většího – že 700. Ministr financí vyhlásí, že naopak hospod a všeho přibylo. Člověk neví, má jen vlastní oči. Tak třeba moje oči: Praha-Kobylisy – dopad malý. Takřka vychcípalo tržiště s malými krámky, jinak zavírá jen malá trafika, hospoda na stadiónku. Na návštěvě u manželky příbuzných v okresním městě na náměstí – už to bylo o dost masovější u těch drobných provozoven. No a u tchyně na chatě na vesnici – tam byly tři hospody (na náměstí, za kostelem a na fotbalovém hřišti). Dvě zavřely, zůstala jedna. Přitom nejde o chudou vesnici. 60 km od Prahy, minimální nezaměstnanost, řeka, v létě davy lufťáků, velké domy obyvatelstva.
Tak jak je to u vás, zvlášť v chudších oblastech? Asi stejný nebo horší ne? Ale dohromady to nevíme – to nás propaganda pohodlně uřve!
Ale když mluvíme o ne úplně pomalé likvidaci živnostníků a malých firem, a k tomu propagandistická mlha, co vás 25. února napadne? Jaká analogie?
Podělím se o politickou. Jedna z historických interpretací tvrdí, že (1948) tehdejší sociální demokraté a lidovci sklidili v Únoru to, co pomáhali sami zasít. Zakázali Agrární stranu a celou pravici a radovali se, že jim to zvýší vliv. Provedli masové znárodnění (1946) a pokračovali v něm. Pomáhali rozjet vlak. Pak se část slušnějších členů těchto stran (zdaleka ne všichni) pokusila ten vlak v únoru 48 zastavit. Pozdě.
I po
sedmdesáti letech máme lidovce a socialisty v dosti diskutabilní
vládě. Také podporují politiku proti živnostníkům a malým českým firmám
a doufají, že si udrží či zvýší vlastní vliv. Ale pokud sledujete volební
průzkumy, spíše zase pomáhají rozjíždět vlak někomu jinému, že? Letošní únor
pomalu končí, ale za rok přijde zase. Co ukážou volby? A ukáže se, na
rozdíl od roku 1946, nějaká skutečná pravice?
Uvidíme.
Novinky